Home // Historie // Historie klubu

Historie klubu

Text zpracoval Jiří Lusar

Založení fotbalového celku SK Kravař

Dobova_01_zrodPočátky kravařské kopané sahají do dvacátých let minulého století, kdy všeobecně mezi mladou populací roste zájem o hru s míčem. V Kravařích již onehdy působily tři německé fotbalové celky, jenž se podílely na kulturním životě obce. V té době se objevují první náznaky o založení českého fotbalového klubu. Po několika měsících jednání dostal v zimě 1923 tento plán zelenou, čímž vznikl nový, ryze český fotbalový oddíl SK Kravař. V prostorách dnešních Mezivodek vzniklo nové fotbalové hřiště. Velkou zásluhu na jeho realizaci nesla organizace České srdce, která plnila funkci finančního a charitativního sponzora. Byl tak vybudován nový sportovní areál, který sloužil nejen pro účely fotbalových klání, ale také pro pořádání různých tělovýchovných aktivit stejně jako kulturních akcí v obci. V neděli 6. května 1923 proběhlo vůbec první oficiální fotbalé utkání spolku, SK Kravař přivítal zkušeného opavského soupeře Slezan Kateřinky, se kterým prohrál se ctí jen 0:3. O pár týdnů později byl klub SK Kravař přijat Slezskou fotbalovou župou do Amatérské unie, díky čemu se mohl spustil kolotoč fotbalových zápasů. O samotný vznik českého klubu v Kravařích a posléze i o samotný rozvoj jeho činnosti se nejvíce zasloužila osobnost Ludvíka Mašláně, místního učitele na škole, jenž se stal významným fotbalovým funkcionářem. Mašláň působil i jako dobrovolný rozhodčí.

Dvacátá léta  –  úspěšné počátky klubu i hrozba zániku spolku

Nově vybudovaný areál přispěk k rozvoji místního fotbalu. Pořádaly se zde nejen přátelská utkání, ale i různé turnaje. Roku 1924 vystoupil SK Kravař z Amatérské unie a přestoupil do Svazu. Cílem tohoto kroku byla snaha zahrát si s více regionálními kluby Hlučínska i Opavska, stejně jako přání poměřit síly s vyspělejšími kluby, díky čemuž by rostla výkonnostní úroveň týmu. Tým SK Kravař začal hrávat různá přátelská, turnajová i mistrovská utkání, ke kterým se ovšem výsledky nedochovaly. Známe pouze výsledek podzimního turnaje v Hlučíně, ve kterém mužstvo SK Kravař dokázalo zvítězit, jenomže kvůli startu dvou hráčů z konkurenčního německého SC Deutsch Krawarn odmítli pořadatelé předat vítězi stříbrný pohár. Dobova_02_dvacata letaTato událost způsobila zhoršení vztahů mezi Kravařem a Hlučínem, což vyústilo v odmítnutí sehrávat další vzájemná střetnutí. Rok 1925 se nesl ve znamení dalšího zkrášlení areálu a také řadou změn na pozicích předsednictva. Především ukončil činnost p. Mašláň, což byla citelná ztráta, která předznamenala útlum místního spolku. Situaci navíc zkomplikovaly značné finanční problémy, které postihly nejen kravařský klub, ale i okolní vesnice. Finanční krize byla natolik hluboká, že se přestaly hrávat mistrovská utkání. Sem tam proběhlo nějaké neoficiální střetnutí nebo přátelský zápas. Spousta hráčů ve snaze zahrát si fotbal odchází do konkurenčního německého celku SK Krawarn anebo do okolních vesnic. Roky 1927 a 1928 se vykazovaly značnou nečinností, prakticky se vůbec nehrálo, neboť na to jednoduše nebyly finance. Klub se navíc neustále zadlužoval, jelikož neplatil nájem za provoz hřiště. Tyto skutečnosti dovedly spolek SK Kravař skoro k úplnému zániku. V roce 1929 se proto vedou mnohonásobné diskuze o tom, zda klub zachovat, anebo jej definitivně rozpustil. Doslova v hodině dvanácté byl nakonec spolek zachráněn. Opět se o to postarala charitativní organizace České srdce, která poskytla novou finanční dotaci. Klub SK Kravař byl tak na poslední chvíli zachráněn.

Třicátá léta  –  od počáteční eufórie až po obsazení vojsky

Po trpkých letech tak přichází období znovuzrození českého spolku kopané. Někteří kmenoví hráči týmu SK Kravař stále hostují v okolních klubech. V roce 1931 rozhodla Slezská fotbalová župa (SFŽ) na své konferenci, že mistrovská klání budou odehrána v systému tří soutěží (třídách) a doposud zavedený jednokolový systém sezóny bude zaměněn na klasický dvoukolový (podzim-jaro). Tým SK Kravař byl zařazen do III.třídy opavsko-hlučínského okrsku. Kromě mistrovských klání pořádá oddíl řadu sportovních kulturních akcí, přátelská utkání i turnaje. Fotbal nabírá čím dál větší obliby a popularity. Od sezóny 1932 se v hlučínském regiónu začala hrát pohárová soutěž, jakési mistrovství o putovní pohár hlučínských klubů. SK Kravař se pravidelně zúčastňoval a dokonce jej i 2x vyhrál (1933, 1936). Dobova_03_tricata letaRoku 1933 manšaft vybojoval poprvé v historii vyšší soutěž – II.třídu SFŽ. O rok později na základě reorganizace si tým vysloužil dokonce účast až v I.B třídě. Kromě herních úspěchů přicházejí i úspěch organizační, v areálu Mezivodek byla konečně vystavěna tolik očekávaná vlastní klubovna. Od roku 1936 dochází k úpadku výkonnosti, tým sestoupil zpátky do II.třídy. Úspěchy slaví pouze na regionální úrovni při pohárové soutěži. Rok 1938 znamená napjatou situaci nejen ve spolku, ale potažmo v celé společnosti způsobené vnitropolitickými zásahy. V září toho roku dochází k Mnichovské dohodě, na území českého území Hlučínska vstoupily říšská vojska. Po anexi území byly zabrány i sportovní prostranství na Alejní i Mezivodkách. Fotbalová činnost je tak na jistou dobu pozastavena.

Válečná léta  –  zastavení činnosti klubu a útrapy 2. světové války

Období mezi léty 1938-45 patří nejen mezi nejsmutnější kapitoly v dějinách lidstva. Probíhající druhá světová válka se odrazila nejen na osudech obyvatelstva, ale také na chodu fotbalových soutěží, potažmo majetku fotbalových oddílů. To platí i pro situaci v Kravařích. Hrací plocha na Alejní ulici, kde sehrával svá utkání německý celek SC Deutsch Krawarn, bylo zoráno. Ušetřeny nezůstaly ani Mezivodky. Dobova_04_valecna letaTo, co bylo poctivou prací dobrovolníků vystavěno, bylo vzápětí nesmyslně zničeno. Jak nově zbudované oplocení, tak především nová klubovna byly srovnány se zemí. Válka se podepsala i na spoustě nadějných fotbalistů. Velká většina z nich musela narukovat do Wehrmachtu a odtáhnout na různá evropská bojiště.Mladí dorostenci zatím zůstaliodvodu na frontu ušetřeni. V souladu s politickými směrnicemi mohli mladíci startovat za mužstvo Jugendmannschaft a hrát fotbálek s vrstevníky z okolních vesnic. Hrálo se na jakžtakž zachovalém hřišti na Mezivodkách. Jejich starší vzory musely mezitím tvrdě bojovat na frontách. V závěru války byla na vojnu povolána i většina mladší populace. Svůj oblíbený fotbálek si pak zahráli až v období zajetí, pokud útrapy války vůbec přežili. Značná část nadějných kravařských fotbalistů se už domů nevrátila, protože buď padla v samotných bojích na frontě, nebo byla prohlášena za nezvěstné. Druhá světová válka se zachovala nemilosrdně, obzvláště pak k hlučínskému obyvatelstvu, které za ní zaplatilo hodně krutou daň. A to nejen na poli fotbalovém.

Čtyřicátá léta  –  obnova činnosti klubu a budování zázemí

Na jaře 1945 nesmyslná válka konečně skončila. Nicméně pohoda a klid ještě nepřicházely, ještě chvíli trvalo, než se populace z šoku vzpamatovala a než se mír dostavil natrvalo. Černé chmurné myšlenky měly být aspoň do jisté míry zažehnány skrz oblíbenou hru s míčem. Brzy po zklidnění zbraní přišla zpráva o obnovení činnosti oddílu SK Kravaře. Fotbalový oddíl byl znovu přijat do asociace a zařazen do II. třídy SFŽ, což umožňovalo opětovné zapojení se do mistrovských soutěží. Diváci se tak znovu dočkali svých oblíbených zápasů o body. Kromě mistrovských zápasů bylo možné navíc shlédnout nejeden vesnický turnaj či velmi zajímavá přátelská utkání. K těm nejzajímavějším v historii klubu došlo během léta 1947. Po různých peripetiích se fanoušci Kravař a potažmo celého regiónu nakonec dočkali velkolepé události. Ve Velkých Hošticích bylo sehráno vůbec první mezistátní utkání na půdě Hlučínska, tehdy nastoupili hráči SK Kravaře proti týmu FC Wien. Výhru rakouského prvoligového celku tehdy zhlédlo více než 2.500 diváků. Dobova_05_padesata letaO pár dnů později sehrály SK Kravaře další přáteláky, mj. s rezervou AC Sparty Praha či prvoligovou Libní. I tyto dva zápasy soupeři vyhráli. Přesto to byl pro mnohé nezapomenutelný zážitek a zkušenost. V mistrovské části se klubu podařilo vybojovat I.B třídu. Zájem o fotbal v obci rostl, členská základna se rozrůstala, což funkcionáře oddílu přinutilo zřídit rezervní B-mužstvo. Rok 1948 přinesl československé společnosti změnu politického systému i ideologie, které ovlivnily i dění ve sportu. Tyto změny se odrazily především na organizaci samotné tělovýchovy. Fotbalové kluby začaly spolupracovat se Sokolem, čímž řada oddílů přijala svá nová jména spojena právě s tímto tělovýchovným a kulturním činitelem. V samotné mistrovské soutěži se na konci dekády přechází na systém jaro-podzim. Na poli organizačním došlo v kravařském oddílu k několika událostem. Ty největší se týkaly výstavby nového fotbalového svatostánku. Zprvu se hrálo ještě na hřišti v Mezivodkách, ovšem prvořadým cílem bylo znovu obnovit areál „Na Aleji“. Ten byl před válkou domovinou úspěšného německého konkurenta SC D.Krawarn. Během války bylo hřiště rozoráno a využito jako vojenské cvičiště. Hned od prvních poválečných měsíců se většina fotbalových nadšenců včetně svých manželek zapojila do stavebních prací. Po roce a půl bylo dílo úspěšně dokončeno. Vznikla nová škvárová plocha, na které se hrálo, ale také společensky bavilo až do počátku 80.let, než byl povrch zaměněn v pěknou travnatou plochu.

Padesátá léta  –  období generačních proměn, úspěchů i zklamání

Do nové dekády vstupoval oddíl kopané se změnou názvu klubu. Vidina lepšího financování ze strany obecního podniku STS přiměla funkcionáře přeměnit jméno klubu na Traktor Kravaře. Jednalo se o první oddíl v celém kraji, který byl pod záštitou zemědělského podniku. Jak se ovšem časem ukázalo, tento krok vytoužené cíle nenaplnil. Podnik se potýkal s řadou problémů. Ani samotní hráči tento krok moc nevítali. Po třech letech tak byla spolupráce s podnikem ukončena a oddíl přijal zpět své staronové jméno Sokol Kravaře. Na poli soutěžním došlo k několika ponurým změnám. Soutěžní reorganizace zapříčinila, že ve SFŽ byly zrušeny krajské soutěže, zatímco v jiných částech republiky zůstaly zachovány. Tyto nesmyslné kroky uvrhly kravařské mužstvo až do okresního přeboru. Pro spoustu aktérů, kteří v té době již dávno překročili hranici třicátého roku života, to znamenal trpký konec své kariéry. Dobova_06_padesata letaNastal čas generační proměny kádru. Naštěstí se tento krok dokázal bez větších problémů realizovat. V kádru se objevilo mnoho mladých talentů, mezi nimi např. p. Max Fiala st., zřejmě nadlouho nejúspěšnější fotbalista kravařské fotbalové historie. Tým se dokázal rychle konsolidovat a sklízet úspěchy. V roce 1956 se poprvé vybojovala I.A třída. V pohárech dokázali hráči dokráčet až do čtvrtfinále, regionální turnaje vyhrávali s přehledem. Tyto úspěchy přinesly oddílu Sokolu Kravaře vizitku nejlepšího týmu na Hlučínsku. Rozkvět kravařské kopané byl navíc umocněn skvělými výkony dorostenců, kteří v roce 1959 šahali po postupu do celostátní I. ligy. Na konci dekády byl pak znova navracen dřívější soutěžní systém podzim-jaro. Mimo fotbalové dění se v Kravařích dále budovalo fotbalové zázemí. Poctivou prací členů oddílu vznikly nové kabiny, klubovna a hospodářská budova. Okolo hřiště bylo zabudováno nové zábradlí. Plán výstavby nové tělocvičny pro zkvalitnění zimní přípravy zůstal zatím pouze na papíře. Fotbalový svatostánek se stal místem mnoha kulturních akcí v Kravařích. Pořádaly se zde různé plesy, maškarní bály, vinobraní a další veselice. V neposlední řadě se zde každých pět let uskutečňovala celostátní spartakiáda, poprvé v roce 1955. Tyto společenské akce měly zajistit oddílu kopané patřičné finance pro běžný chod, jenž byl rovněž zčásti dotován ze strany MěNV.

Šedesátá léta  –  vrchol kravařské kopané a její pozvolný úpadek

Roku 1960 dochází k povýšení Kravař na město skrz připojení okolních vesnic Kouty a Dvořisko. V oblasti kopané tak dochází ke sloučení kravařské a koutské tělovýchovy. Mužstvo Sokola hraje na počátku dekády I.A třídu. První dva soutěžní ročníky hraje v západní skupině, kde se utkává převážně se soupeři z Krnovska, Jesenicka, Šumperska či Olomoucka. Posléze je opětovně zpět zařazen do ostravské oblasti. Roku 1964 dochází k vrcholu kravařské kopané, když mužstvo postoupilo až do krajského přeboru. V tehdejší době se jednalo o třetí nejvyšší soutěž na úrovni divize. V něm se Kravaře zdržely pouze dva ročníky. Dobova_07_sedesata leta
Pro delší setrvání chyběly nejen herní zkušenosti, ale také kvalita zázemí, kterým Kravaře bohužel nedisponovaly. Mužstvo se sice statečně rvalo se zvučnými jmény celků, jenž byly podporovány vyspělými krajskými podniky (např. Ostroj Opava, Zbrojovka Vsetín, Baník Karviná, Slezan F-M, …), jenže herní rozdíly a trendy dosáhly v této soutěži jiných rozměrů, než tomu bývalo v letech minulých. V neposlední řadě také metody trenérů byly odlišné. Na kvalitního, fundamentovaného a vzdělaného trenéra neměly Kravaře dostatek financí. Všechny tyto aspekty zapříčinily, že se po dvou ročnících Sokol Kravaře opět pakoval zpět do I.A třídy. Tento sestup jaksi předpověděl následný osud kravařské kopané. Doby nadvlády, kdy Kravaře držely triumf nejúspěšnějšího regionálního celku na Hlučínsku, byly nenávratně pryč. Tuto štafetu přebral sousední MSA Dolní Benešov, i díky přispění vycházející trenérské hvězdy p. Evžena Hadamczika, rodáka z Koutů. Nastal pomalý ústup slávy místního oddílu, na kterém se podepsala nejen složitá finanční a hospodářská situace, ale také společenské proměny (stále více roste sledovanost fotbalu v TV) či samotné neshody uvnitř klubu (spory mezi hráči a trenérem či mezi samotnými funkcionáři.). Kravařím pomalu a jistě ujížděl vlak. Úspěchy se dostavily alespoň v oblasti dalšího zvelebování prostředí. Sokol Kravaře se dočkal výstavby nové kryté tribuny, zkolaudované v roce 1965, jenž se stala dominantou celého sportovního areálu. Do jisté míry byly vylepšeny kabiny a klubovna.

Sedmdesátá léta  –  pokračování útlumu kravařského fotbalu

Do nové dekády se vstupovalo s nadějemi na lepší časy. Na scénu přišla další generační výměna hráčů. Jenže jak se brzy ukázalo, tyto prognózy se bohužel nenaplnily. Výkony fotbalistů byly nadále kolísavé, herní a tréninková morálka měla k dokonalosti a profesionalitě hodně daleko. Tyto skutečnosti zapříčinily ještě o to větší stagnaci kravařské kopané, jenž později vyústila v naprostý útlum kdysi tak úspěšného oddílu. Kravaře se ocitly na dlouhou dobu v I.B třídě. Ani tam ovšem nepředváděly nijak oslnivé výkony. Byť se pravidelně umísťovalo v horní polovině tabulky, neznamenalo to žádnou kvalitu práce. Nebylo výjimkou, že se mužstvo ocitlo nad samou propastí sestupu do okresního přeboru. Špatnou situaci v oddílu navíc vyhrotila další rána, když pro velmi špatnou a neúčinnou reprezentaci klubu bylo zrušeno rezervní B-mužstvo. Dobova_08_sedmdesata letaNa konci dekády sice Sokol Kravaře vybojoval postup do I.A třídy, ovšem nutno objektivně podotknout, že za tímto postupem rozhodně nestály až tak výborné výkony našeho mužstva, jakožto skutečnost dosti vyrovnané soutěže. Tehdy se podoba tabulky rapidně měnila každým kolem. Mezi prvními postupujícími Kravařemi a posledním sestupujícím Úvalnem byl rozdíl pouhých 5 bodů, takže vidina z úspěchu postupu byla tak blízko jako vidina sestupu. Byl to ovšem pouze malý záblesk na lepší časy, neboť již v následující sezóně celek opět sestoupil. Krize kravařské kopané se nadále prohlubovala, návštěvy a zájem o fotbal klesaly. Doby, kdy byly všechny okolní vesnice jednoznačně pokořovány, byly dávno pryč. Nyní tomu bylo naopak. Nejen rival z Dolního Benešova, ale i další okolní vesnice zažívaly naprostý fotbalový „boom“. Byly to právě ony, kdo dokazovaly Kravaře, kdysi vzornou a dominující mocnost „Prajzska“, bez větších problémů porážet. Neúspěchy po herní stránce se snažil Sokol vylepšit alespoň dalším zkrášlováním sportovního areálu, na který mohli být občané města náležitě hrdí. Bylo vybudováno nové sociální zázemí a bufet, do tribuny zasazena nová hlasatelna, prostor pod tribunou byl vydlážděn a vše umocnil reprezentativní vstup s novou pokladnou a nápisem TJ SK Kravaře na vstupní bráně. Pro zajištění toku financí a podporu kultury v obci pořádal fotbalový oddíl Sokola Kravaře další zábavné akce jako taneční večery, plesy, prvomájové či odpustové slavnosti.

Osmdesátá léta   –   vyvrcholení útlumu,  rozvoj malé kopané  a  výstavba travnaté plochy

Předposlední dekáda minulého století je především spojena s rozsáhlou úpravou hrací plochy areálu dnešního stadiónu. Až doposud disponovaly Kravaře pouhým škvárovým hřištěm. To mělo být nyní definitivně zaměněno na tolik vytoužené a pro fotbal tradiční trávnaté. Především sportovní nadšenci si přáli, aby se nově zrekonstruovaný areál mohl pyšnit i krásnou travnatou plochou. Za spolupráce klubových činitelů, MěNV a OSVČ v Opavě se tento cíl podařil do roku 1985 realizovat. Zrekonstruování stadiónu ovšem znamenalo konec pořádání většiny kulturních akcí na hřišti, aby nedošlo ke zničení trávy. Dobova_09_osmdesata letaTyto akce se přemístily na jiná místa v obci, např. Mezivodky. Sportovní areál se dočkal také zavlažovacího systému, za bránami byly vystavěny záchytné stěny. Pro zkvalitnění zimní přípravy byla na počátku dekády konečně vybudována nová „velká“ tělocvična, která stojí vedle dnešní základní školy. Po stránce sportovní nedošlo v osmdesátých letech k žádným závratným změnám. Obrat ve vývoji místní kopané nenastal, útlum fotbalové kvality nadále pokračoval. Během doby přestavby bylo nutné najít náhradní domovinu pro domácí zápasy. Díky vstřícnosti našel Sokol Kravaře svůj přechodný azyl v sousedních Velkých Hošticích. Výsledky se stále nedostavovaly, mužstvo prakticky celou dekádu odehrálo v I.B třídě s průměrnými výsledky. Střídaly se povedené zápasy s těmi méně povedenými. Nastalo období jakési monotónnosti a stereotypu. Aby se situace konečně zlepšila, začal oddíl Sokola Kravaře podporovat pouliční turnaje v malé kopané. Spousta mladých nadšenců zakládá své pouliční týmy, pojmenované podle evropských velkoklubů (např. Dynamo, Bayern, Arsenal, …). Cílem tohoto záměru bylo najít nové talenty. Tento krok ovšem moc úspěšný nebyl. Fotbálek sice vyhrál, ale zájem reprezentovat fotbalový oddíl Sokola už nikoliv. Spousta jedinců měla obavy, že by jejich kvality na takovou úroveň nestačily. Pozitivní zprávou bylo aspoň obnovení rezervního B-mužstva a jakžtakž uspokojivé výsledky mládeže. Za zmínku stojí i uvést, že nově zrekonstruovaný objekt zaujal představitele národní asociace natolik, že se v Kravařích připravovaly na mistrovské utkání reprezentací U18 týmy ČR a Nizozemska. Samotné vzájemné utkání mistrovství Evropy se pak hrálo v Opavě.

Devadesátá léta   –   příchod nového sponzora a cesta ke slávě místního fotbalu

Poslední dekáda přinášela pro občany Kravař největší naděje a očekávání. A to nejen po stránce fotbalové, ale především společenské a ideologické. Jak je známo, na konci 80.let skončila epocha komunismu, začala éra demokracie. Změna politického systému měla zásadně ovlivnit i dění v kravařské kopané. Otevřela se cesta ke svobodě, mj. např. i v oblasti podnikání a sportu. Bylo jasné, že kravařský fotbalový oddíl dokáže z letargie výsledkových neúspěchů a hospodářských problémů vytáhnout jedině silný a renomovaný sponzor. Díky změně systému se tento plán nakonec uskutečnil. Do dění v klubu vstupuje rozvíjející se podnikatelský subjekt Armatury Servis Kravaře (ASK), jenž se posléze stává dlouhodobým hlavním sponzorem oddílu kopané. Vstup tohoto podniku zapříčinil obrat ve vývoji novodobé kopané v Kravařích, její nebývalý rozmach a především novou vlnu euforie a optimismu mezi fanoušky. Stále více pronikavější komerce sportu zapříčinila, že do kravařského fotbalu přitekly peníze mnoha sponzorů. Tímto krokem se zvýšila kvalita i úroveň nejoblíbenějšího sportu v obci. Dostavily se úspěchy jak na poli herním, tak i diplomatickém. Stalo se tak symbolicky v roce 1993, tedy v období 70. výročí založení klubu. Na počest tohoto výročí byl název Sokola Kravaře přeměněn na původní SK Kravaře. Dobova_10_devadesata letaMužstvo začalo konečně šlapat a předvádět líbivý a kvalitní fotbal. Výsledkem této práce byly uspokojivá umístění v I.B třídě. V létě 1994 bylo na zasedání zástupců SFŽ rozhodnuto, že nabídnutá licence v I.A třídě bude podstoupena oddílu SK Kravaře. V té si mužstvo vedlo náramně a hned v první sezóně vykopalo úctyhodnou 2. pozici. Díky výhodné finanční situaci v klubu a skrz další diplomatická jednání se podařilo posléze odkoupit licenci i pro krajský přebor. Ani v něm se tým SK Kravaře nenechal zahanbit. Především svá domácí utkání zvládal s maximální bravurou, kdy své soupeře válcoval rozdílem třídy. Kravařský svatostánek se stal pro většinu klubů černou můrou, dost často odjížděly manšafty s pořádným přídělem. Památná utkání proti rivalovi z Dětmarovic jsou toho jasným důkazem. Naprostá euforie fanoušků vynesla kravařskému oddílu nemalou pověst. Po předchozích letech útlumu se mohli kravařští hráči těšit z pravidelného doprovázení svých svěřenců i do vzdálených měst, často i v počtu několika stovek diváků. I proto se kravařským týmům dařilo a uhrával solidní umístění na předních místech. Euforie gradovala na jaře 1998, kdy mužstvo SK Kravaře celou soutěž krajského přeboru vyhrálo. Posledním domácím zápasem proti Frýdlantu, který jsme vyhráli 8:2, se přepsaly dějiny místního oddílu. Kravaře převzaly pohár vítěze SFŽ a poprvé v historii vybojovaly postup do moravskoslezské divize. Splnil se sen mnoha generací hráčů i fanoušků. Hlavní sponzor tak naplnil své hlavní cíle a poslání. Za těmito úspěchy zajisté stojí i jedna další pozoruhodnost. Jestliže v době minulého režimu bylo zvykem, že soupisku Kravař tvořili převážně samotní občané obce, nyní nastává přestupní „boom“. Díky rozmachu podnikání a přísunu financí bylo možné klub řádně posilovat o kvalitní hráče z okolí či vyšších soutěží. Tak se do řad kravařského celku dostaly zvučná jména bývalých ligistů jako např. J. Vožník, jednoho z hlavních tahounů Kravař moderní historie kopané, či vycházejících hvězd P. Hladkého, Z. Staňka a spousty dalších. Pozitiva se rodily i na poli organizačním a budovatelském, za zmínku stojí zřízení náhradního škvárového hřiště v sousedství toho hlavního, zmodernizování zázemí, instalace nového zábradlí okolo hřiště či zapojení elektrické časomíry s ukazatelem skóre.

Kravařský fotbal na počátku 21. století

Na počátku 21. století, tedy v letech 2000 a dále je v Kravařích vrchol fotbalové horečky. Klub se těší přízni sponzorů, a také diváků. Průměrná návštěva na domácí divizní utkání činí 600 diváků. Výjimky tvoří derby např. s Hlučínem, či pohárová utkání s Baníkem Ostrava, kdy bylo přítomno 2200, resp. 2800 diváků! V této éře přicházejí do klubu velká jména z ligových klubů jako např. Pavel Harazim, Aleš Rozsypal, Dušan Půda či pozdější trenér Lukáš Černín. Kravaře se se drží každý rok na špici divizní tabulky a bojují o poustup do MSFL. Od roku 2007 dochází k postupnému finančnímu i hernímu úpadku fotbalu. Klub hraje spíše střed či dolní polovinu divizní tabulky. V posledních sezónách se zachraňuje v divizi v posledních kolech. Je potřeba zmíniť, že toto kritické odbobí kravařský fotbal přestál, jen díky obrovskému úsilí tehdejšího předsedy Josefa Večerka.
V sezóně 2012/2013 dochází k pádu z Divize do Krajského přeboru. Nastává období restrukturalizace klubu, a to novým vedení počínaje. Přichází éra hledání nových sponzorů a snaha o především finační stabilizaci klubu.

Použitá literatura:

Herbert Stoklasa, Kopaná v Kravařích 1921 – 2003, vydáno v Kravařích r. 2003.
Jindřích Smolka, Historie kopané na Hlučínsku, vydáno v Kravařích r. 1998.

Internet, veřejný tisk,  osobní paměti

TOPlist